Třiadvacet let mi přeje štěstí, bilancuje Eva Klečková
OPERA/Jubilující mezzosopranistka Divadla J. K. Tyla v Plzni přijímá s radostí každou novou roli
• PETR DVOŘÁK /autor je redaktorem kulturní rubriky "Plzeňského deníku" /
”Jsem šťastná, že jsem si za třiadvacet let u divadla zazpívala a zahrála téměř všechny role svého mezzosopránového oboru. Měla jsem štěstí na výborné dirigenty, režiséry i jevištní partnery, a to jak po stránce lidské, tak i profesní,” svěřila se sólistka opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Eva Klečková-Kováříková před svým nadcházejícím životním jubileem. Přesně 22. ledna letošního roku. oslavuje padesáté narozeniny a nijak je netají. ”Na věk se pokouším nemyslet. V Plzni mám teď vedle sebe většinu mladých kolegů a díky nim se cítím také mladá, takže se snažím být neustále ve formě, abych se jim ještě nějaký čas vyrovnala.”
• Sólistkou plzeňské opery jste se stala 1. února 1990. Kterou roli byste si tu ráda co nejdříve zazpívala?
”Nečekám nic konkrétního, ale stále věřím, že je v operní literatuře ještě dostatek rolí a roliček pro můj hlasový obor i věk. S radostí přijmu každou, která mi bude svěřena."
• Patříte k těm interpretům, kteří si oblíbí každou svou postavu, nebo byste přece jen o některé řekla, že je nejmilejší?
”Už z mého přání do budoucna je asi zřejmé, že si vážím opravdu všech. Přiznám se, že si o svých představeních pečlivě vedu záznamy a i ta nejmenší epizodka v nich má své místo. Ale přesto mám role oblíbenější a nejoblíbenější. K těm patří určitě Káča ve Dvořákově opeře Čert a Káča. Byla to má první role v mém prvním divadelním angažmá v Opavě roku 1978 a od té doby mne nepřetržitě provází životem. Přinesla mi úspěchy na všech scénách, kde jsem ji měla příležitost vytvořit.”
• Víte, kolikrát jste ji zpívala?
"Přesně jedenadevadesátkrát. Nejdříve na opavském jevišti, potom v Ostravě, v Plzni. A mezitím mnohokrát v pražském Národním divadle, kam pozvání přicházela znovu a znovu. Za takové ocenění by měl být každý český zpěvák osudu velice vděčný.”
• Které role vám přineslo angažmá v Opavě a v letech 1982-89 v Ostravě?
”Vynechám postavy, v nichž mě zná i plzeňské publikum. Kromě nich jsem v severomoravských divadlech zpívala např. Bizetovu Carmen, Thomasovu Mignon, Borodinovu Končakovnu, Čajkovského 0lgu i Filipjevnu, Musorgského Marinu i Fjodora, Wagnerova Adriana i Erdu, Janáčkovu Varvaru i Stařenku Buryjovku,
Mozartova Cherubína i Dorabellu, Verdiho Preziosillu, Ponchielliho Lauru, Zaidu v Rossiniho Turkovi v Itálii. Kompletní soupis je možné najít na mých internetových stránkách.
• Ve kterých postavách kromě už zmíněné Káči jste hostovala v Praze?
”Měla jsem štěstí zazpívat si v několika inscenacích pražského Národního divadla - Pannu Rózu v Tajemství, Martinku v Hubičce, Dorabellu v Cosi fan tutte, Rosinu v Lazebníku sevillském. Vzhledem k tomu, s jakým ohlasem byla v Plzni uvedena Purcellova barokní opera Dido a Aeneas, bude možná někoho zajímat, že právě tuto Dido jsem zpívala se souborem Národního divadla v představení, které se hrálo na někdejší tzv. Nové scéně. K tomu všemu jsem v roce 1990 na jednu sezónu přijala angažmá jako sólistka Komorní opery Praha.”
• Můžete vybrat z plzeňských rolí některé, jež vám byly a jsou nejb1ižší?
"Zase by to byl dlouhý seznam, takže snad jen ty největší: Hraběnka v Pikové dámě, Babaricha v Pohádce o caru Saltánovi, Maddalena v Rigolettovi., Kabanicha v Kátě Kabanové. Některé z plzeňských rolí jsem zpívala už v předchozích angažmá: Káču, Pannu Rózu, Martinku, ale i Hátu v Prodané nevěstě, Záviše v Čertově stěně, Ježibabu v Rusalce, Ulriku v Maškarním plese. Upřímně děkuji plzeňským divákům za přízeň, kterou mně i mým kolegům projevují svým potleskem, a za to, že jsou vnímavými diváky našich představení."
• Kdo vás přivedl k hudbě a divadlu? Rodina?
”Ne, od nejranějšího dětství jsem se chtěla stát učitelkou. Rodiče se umění nevěnovali a divadelním nadáním myslím nedisponovali. Já jsem začala sólově zpívat až během studia hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně a jen díky výborné profesorce zpěvu Libuši Zbořilové. Doslova mne postrkovala od soutěže k soutěži a nakonec i přihlásila ke studiu Janáčkovy akademie múzických umění. Sama bych se nikdy pro povolání operní sólistky nerozhodla."
• Komu vděčíte za pěvecké zdokonalování na JAMU_?
”Také na akademii mi v osobě pedagoga přálo štěstí. Ještě dnes jsem vděčná své profesorce Libuši Lessmannové, kdysi také sólistce plzeňské opery, která mne na divadelní dráhu připravila skutečně výborně. Byla nejen vynikající operní pěvkyní, ale také znamenitou klavíristkou a herečkou, a právě díky její všestranné odbornosti jsem měla mnohé role už ve škole pěvecky, hudebně i herecky precizně nastudované a promyšlené. Často na ni myslím a upřímně ji za všechno velice děkuji
• Splnilo se vám někdy i vaše původní přání učit?
”Učila jsem tři roky a teprve potom jsem kantořinu vyměnila za divadlo. Za katedru jsem se svým způsobem vrátila ještě jednou po letech, když jsem začala vyučovat sólový zpěv na Státní konzervatoři v Ostravě.”
• Kdo vám nejvíce pomohl při vstupu na divadelní prkna?
"S mým prvním divadelním angažmá v Opavě mne váží krásné vzpomínky. U mých hereckých začátků byly dvě režisérské osobnosti: pánové Martin Dubovic a Vladislav Hamšík. Oba fandili mládí a s velkou trpělivostí mě vedli k pravdivému a přirozenému ztvárnění rolí. Potkalo mne tady i pět rolí v operetách, takže zkušenosti jsem mohla získat opravdu různorodé. Měla jsem ale opět štěstí, že jsem byla ve svých začátcích obklopena výtečnými hereckými a pěveckými osobnostmi tehdejšího opavského ansámblu. Stačilo jim jen naslouchat, vnímat jejich herecký projev a přizpůsobit se."
• Víte, s kolika režiséry jste během své dosavadní operní dráhy spolupracovala?
”Jistě bych jich napočítala více než dvě desítky. Řadí se mezi ně už téměř legendární osobnosti jako Ilja Hylas, Karel Jernek, Evald Schorm. Neméně bylo dirigentů, s nimiž jsem spolupracovala, a to i na koncertním pódiu, kde mi byly svěřeny party mj. ve Vánočním oratoriu J. S. Bacha či ve Stabat mater G. Rossiniho.”
• Co očekáváte od spolupráce s dirigentem?
”Ráda vzpomínám zejména na ty dirigenty, kteří se mnou spolupracovali už na přípravě role, sami korepetovali, rozuměli hlasu a pohlídali pěveckou techniku. Oceňuji, když se dirigent od prvních korepetic věnuje s interpretem významové, výrazové i dynamické stránce role a později při představení dovede ztišit orchestr tak, aby zpěváka co nejlépe doprovázel."
• Za své pěvecké umění jste získala nejedno ocenění.Kterých si zv1ášť vážíte?
”Cením si všech ocenění z pěveckýeh soutěží mj.z anglického Llangollenu či ze soutěže A. Dvořáka v KarIových Varech. Potěšila mne i Cena ministra kultury a v roce 1988
i Pamětní medaile W. A. Mozarta.”
• Hovoříte o divadle a hudbě i doma?
”Někdy určité. Manžel je varhaníkem a loutkohercem, věnuje se taneční hudbě a dětskému divadlu. Jeho tatínek byl dirigentem karlínské operety a maminka, rozená Charvátová, byla ce1ý život pěvkyní operního sboru Národního divadla v Praze. Z její strany pocházel ze slavného uměleckého rodu.”
• Vdala jste se tedy do přízně řady známých osobností.
”Ano, dá se to tak říci. Manželův dědeček Josef Charvát byl významným dirigentem opery Národního divadla, stejně jako je jím dosud jeho strýc Přemysl Charvát. Teta Julie Charvátová vynikla jako činoherni herečka a skvělá recitátorka a její jméno určitě dobře znají zejména rozhlasoví pamětníci. Babička Růžena Charvátová-Kašparová se výrazně prosadila jako operní sólistka. Krásnou kritiku její Butterfly dodnes doma s pietou uchováváme.”
• Říkala jste, že si vedete o svých rolích pečlivé záznamy. Víte přesně, kolik jste jich vytvořila?
”Odzpívala jsem 83 rolí v celkern 1127 představeních. Vidíte, že mi štěstí v mých dosavadních třiadvaceti divadelních letech opravdu přálo.”
• Dokážete na operu nemyslet?
”Někdy jsem ráda, že právě dnes nemusím zpívat. Potom, jeli-to jen trochu možné, vrhám se na svou druhou velkou radost. Tou je chalupaření a zahrada, které se snažím věnovat s láskou, pečlivostí a důkladností. Tam já odpočívám a příroda za mě muzicíruje.
• Plzeňský deník pátek 19. ledna 2001
Plzeňská opera měla ve své dlouholeté historii vždy štěstí na kvalitní pěvkyně, zpívající mezzosopránový a altový obor. Do jejich plejády lze plným právem zařadit i Evu Klečkovou-Kováříkovou, která 22.1. t. r. oslaví své životní jubileum. Brněnská rodačka nejprve absolvovala ve svém rodném městě pedagogickou fakultu, následovalo odborné studium zpěvu na JAMU u prof. Libuše Lessmannové. Opavská opera, která se stala prvním profesionálním angažmá mladé a nadějné zpěvačky poskytla řadu příležitostí, kterých E.Klečková beze zbytku využila. Vytvořila zde např.líbezného Cherubína(Figarova svatba), dobráckou Martinku (Hubička), svůdnou Končakovnu (Kníže Igor) a řadu dalších postav. Není divu, že následovala nabídka a angažmá do tehdejšího Státního divadla v Ostravě, kde si svůj repertoár rozšiřuje o další krásné role. K jejim největším triumfům v Ostravě patří titulní úlohy ve francouzských operách Carmen a Mignon. V Ostravě také uplatnila své pedagogické schopnosti jako profesorka zpěvu na Konzervatoři. Po krátké epizodě v Pražské komorní opeře přechází r.1990 definitivně do Plzně. Operní repertoár pí.Klečkové je vskutku velmi bohatý. Díky své štíhlé postavě byla ideální představitelkou tzv. kalhotkových rolí. Vedle již zmíněného Cherubína to byl Stefano (Romeo a Julie), Adriano (Rienzi), Fjodor (Boris Godunov), Lel (Sněguročka),Záviš (Čertova stěna), ale i Cupido v klasické operetě J.Offenbacha Orfeus v podsvětí. Z verdiovského repertoáru nelze opomenout Preziosillu (Síla osudu),Ulriku (Maškarní ples) či Maddalenu (Rigoletto). Z díla Mozarta je to Dorabella (Cosi fan tutte), z Ponchieliho Laura (Giocconda), z Rossiniho Rosina (Lazebník sevillský). Tuto roli zpívala s úspěchem i na scéně tehdejšího Smetanova divadla v Praze v původní mezzosopránové verzi, což v Praze do té doby nebylo zvykem.Vytříbená pěvecká technika dovolila zpívat pí.Klečkové i role vyloženě altové - Kabanicha (Káťa Kabanová), Mešjanovka (Eva) a zvláště působivá Hraběnka (Piková dáma),
v níž výrazně uplatnila i charakterní herectví. Publikum nadšeně aplaudovalo její dovádivé a temperamentní Káči ve Dvořákově operní pohádce, kterou zpívala nejen v Opavě,Ostravě a Plzni,ale často i v Národním divadle v Praze. Pražské publikum ji poznalo také jako Pannu Rózu (Tajemství) nebo Didonu (Dido a Aeneas), její umění ocenili rovněž brněnští milovníci opery. Eva Klečková spolupracovala s řadou významných českých režisérů ( V.Věžník, E.Šorm, O.Ševčík, M.Dubovic, M.Weimann, I.Hylas, M.Nekvasil, I.Švandová-Koutecká, J.Měřínský, V.Hamšík) a zpívala pod taktovkou např. J.Chaloupky, P.Charváta, O.Bohuňovského, J.Kareše, V.Návrata, V.Rampuly, P.Kofroně, J.Štvána, J.Štrunce, B.Procházky. Věnuje se též koncertní činnosti, zúčastnila se mnoha pěveckých soutěží, dostalo se jí i řady oficielních ocenění. U příležitosti jubilea E.Klečkové patří nejprve poděkovat za všechno, co pro českou operu doposud udělala lze ji jen přát, aby se svým krásným a ušlechtilým hlasem patřila stále k ozdobě plzeňských operních představení.
Dalibor Janota
sólista Státní opery Praha
vedoucí archivu SOP
